Existuje však několik různých verzí této legendy, faktem však zůstává žena, jež se rozhodla uniknout před zlým manželem. Vyšplhala na vysoký strom, kde si uvázala ke kotníkům liánu. Manžel vylezl za ní, ale než se mu podařilo manželku chytit, vrhla se střemhlav hlavou dolů. Muž skočil také, ale zabil se. Žena přežila jen díky liáně přivázané ke kotníkům. Pak se již legenda rozchází ve dvou verzích. Jedna tvrdí, že muži začali skoky provozovat k obdivu odvaze, kterou žena projevila, druhá verze říká, že se muži chtěli pojistit, aby je již žena nemohla oklamat. Tohoto obřadu se smějí účastnit jen muži.

Časem se ze zvyku vyvinul rituál, kterým si domorodci pokoušeli zajistit dobrou úrodu. Každý rok očistili svahy od všech větví a kamenů, rozmělnili hlínu, aby mírnila dopad, a vztyčili skokanskou věž. Pro západní civilizaci tento rituál poprvé zaznamenala expedice National Geographic v roce 1950, která zvyk popsala jako skoky do hloubky z výšky okolo 65 stop. V roce 1970 Kal Müller, další reportér National Geographic, jako první cizinec vyzkoušel skok, při kterém se zastaví srdce. Doslova tak Müller rituál popsal.

"Lano bylo vypočteno s neobyčejnou přesností," vyprávěl Müller."Má hlava se při dopadu téměř dotkla země a skončil jsem jako ve veliké houpačce. Kupodivu mi to nevadilo. Vzrušení úplně přehlušilo jakékoliv fyzické nepohodlí."

Müllerův skok byl první. Z hlediska současného Bungee jumpingu však velmi nepohodlný. Liána má totiž průtažnost pouze na 110%, tzn. že se ve spodní úvrati skoku protáhne o zmíněných 10%. Což je velmi náročné na páteř a veškeré kloubní jamky.V roce 1979 se nové myšlenky ujal Klub Nebezpečných Sportů z Oxfordské university ve Velké Británii. Ti zorganizovali skok ze 75 metrů vysokého mostu Clifton Suspension v anglickém Bristolu. Tento seskok však nebyl legální a tak David Kirke a Chris Baker byli pokutování částkou 10 liber. Potom tuto myšlenku vyvezli za Atlantik a v Americe skočili z Golden Gate bridge v San Francisku a z mostu Royal Gorge v Coloradu. To byly počátky Bungee jumpingu v U.S.A.

V roce 1987 vzbudil tento extrémní sport obdiv u Novozélanďana A.J. Hacketta. Tento Novozélandský nadšenec uskutečnil jako první a zatím i poslední seskok z Eifellovy věže. Tento seskok však rovněž nebyl legální a A.J.Hackett byl po seskoku zatčen francouzskou policií. V témže roce vznikly první obchodní organizace zabývající se Bungee Jumpingem. Na Novém Zélandě byl tímto obchodníkem právě A.J.Hackett a ve Spojených státech Petr a John Kocklemanovi. Systémy amerického a novozélandského systému se velmi liší. V České republice se však využívá kombinace těchto dvou systémů.

Zatímco americký způsob využívá dvojího zabezpečení a delšího volného pádu, novozélandský způsob je extrémnější, jelikož využívá pouze jednoduchého zabezpečení a skok je o hodně pohodlnější než americký. Při americkém způsobu se využívá takzvaných mill-cords, což je elastický materiál využívaný americkým námořnictvem na letadlových lodích při brždění letadla. Jeho pružnost je pouze okolo 180%, tzn. že se protáhne o 80%. Tzn., že při seskoku z 50 metrů a délce elastického materiálu okolo 20 metrů, trvá volný pád celých 20 metrů a při maximálním zatížení se dostanete do hloubky okolo 36 metrů. Naopak novozélandský způsob využívá elastičtějšího materiálu. Při seskoku z 50 metrů se totiž využívá bungy lana dlouhého pouze 12 metrů. Tzn., že volný pád trvá pouze 12 metrů, ale brždění je daleko pohodlnější, jelikož průtažnost tohoto materiálu je okolo 350%, což znamená že se protáhne o 250% a vy se tak při maximálním zatížení dostanete o 6 metrů níže, to jest do hloubky 42 metrů.

Z Bungee jumpingu se po té zrodil i Bungee katapult, což je katapultace ze země do výšky. Při této disciplíně nepřekonáváte skoro žádnou hranici strachu, jelikož nestojíte ve výšce a neděláte vy ten první krok do neznáma. Zde jste připoutání k pevnému bodu na zemi a jste pevně v rukách instruktora, jež Vám odpočítá start do nepoznaných výšek.

Milovníci Bungee jumpingu však překonávají veškeré hranice strachu a odvahy tak, že své skoky vylepšují o zážitky, jež jsou na samé hranici vrcholu Bungee jumpingu. Skáče se z jeřábů, balónů, mostů, ale i budov. Právě A.J. Hackett skočil jako první z budovy bursy, při jejímž seskoku se dotkl rukou prosklené střechy jedné z nižších částí komplexu. Právě tak posunul Bungee jumping na maximální hranici. Pro začátečníky je Bungee jumping naprosto bezpečným sportem, ačkoliv je považován za jeden z nejbezpečnějších extrémních sportů. Ve skutečnosti je Bungee jumping daleko bezpečnější než jízda autem či přecházení silnice. V České republice se tak stali zatím jen dva vážnější úrazy, přičemž k oběma úrazům došlo při seskoku z jeřábu na základě chyb, jež udělali instruktoři.

Při tomto sportu dochází k nezvyklému namáhaní kloubů, páteře a srdce a proto by ho neměli podstupovat jedinci po operaci kolen, páteře nebo při srdečních potížích a dalších zdravotních poruch zde stručně vyjmenovaných:

• kardiovaskulární onemocnění
• onemocnění dýchacích cest
• stavy po úrazu
• omezení pohyblivosti
• vážnými poruchami krevního tlaku
• stavy po infarktu
• onemocnění nervového systému
• epilepsií či cukrovkou
• vadou páteře, závratěmi
• duševními poruchami
• vážnou oční vadou
• chorobou vnitřních orgánů
• stavem po operaci
• v těhotenství
• jinými vážnými poruchami
• nebýt pod vlivem alkoholu
• nebýt pod vlivem toxických látek
• být starší 18 let nebo mít souhlas svého zákonného zástupce